Když mizí zrezivělé zimní žluti
pro nový květ a nový plod a nových větrů zpěv,
předjarní vzduch pln je trpké a neznámé chuti,
a bez ironie smích a bez horečky je krev.
A ty, kdož srdce zvednout chceš, zrak i ucho zvedni,
ať chápe barev řeč i zpěv, kterým umírá sníh
v té slavné záři únorových dopolední,
kdy bez horečky je krev, bez ironie smích.
A kdy je mrtvá výčitka, jež srdcem táhne
za nocí mrazivých jak hladového vlka sten...
Až zítra duše k novým poupatům se nahne,
jediný pozdrav rci jim: Vykoupen!