Půlnoční vánek lichotný měl dech,
o němž jsem za dne pouze teskně sníval,
předtuchu jitra nesl na křídlech,
o nové záři nebožtíkům zpíval.
Do hlubin srdce jeho šelest vál,
přeházel vrstvy dávných snění,
pod ztichlou klenbou rušnou píseň hrál,
nervosní píseň roztoužení.
Ó všichni vy, kdož tady ležíte,
vy mrtví, jež jste nežili mně ani,
vás prosím, nevzbuďte se noci té,
já nechci vašeho již z mrtvých vstání!
Ten nový zpěv by zněl vám výčitkou,
svit jitřní by vás pálil, slabochové,
sám jít jsem musel pustou nocí svou,
sám pozdravit chci jitro svoje nové!