Letní nocí kráčím sám,
zbožně hledím ku hvězdám.
Hledám tebe v jejich výši,
v nadpozemské, bílé říši.
Něha tichá, chladivá
rány srdce zalívá.
Roste v proudy širé, jasné,
krve žár v nich navždy hasne.
Kolem tančí smavý rej:
Nevracej se, nevracej!
Vždyť já nesl strašné břímě,
dokud ty jsi stála při mně.
Teď jsem sám, ó teď jsem sám,
zbožně hledím ku hvězdám.
Ony vlídně září s nebe,
vědí, že jsem zabil tebe,
abych mohl čelo zvednout,
abych mohl k tobě vzhlédnout!