Víš ještě, že ti zářily máky
jako rudé tašky na školní střeše?
Kam jen spěchá dole chvat a tíseň,
když pod víčky se vlní zlátnoucí žito,
když právě na tabulce břidlicové
doskřípal kamínek?
Tekutá, stříbrná řeka tu byla,
olova houstnoucího sražená tíže
je vpuštěna do ulic nyní.
Krásné a tiché je veliké M,
krásné a tiché je zlátnoucí žito,
krásná a tichá je stříbrná řeka,
ale
tabulka má nekonečný rám,
letí po nich vlak,
sípavému dechu nestačí srdce,
do nezírna táhnou se koleje úzké,
sbíhají se v čáry, v pitvorné lámou se runy,
nemají smyslu a konce,
hukot nemá smyslu a konce,
život smyslu a konce,
všechno je houstnoucího olova sražená tíže.