Radostí přetížen jak podepřený strom,
radostí zakuklen za fantom,
vrávoral ulicí a nesměl zazpívat.
Och trávník májový, ach trávník, kde se tančí,
kde lesy voní z dálek –
ty sne můj bláhový, proč jsi se lidí zalek?
Stromy podle cesty vždycky pláčí,
lidská bída volá ptačím slovem,
dokud srdce pro ně neuzrálo,
v brnění se těžko kráčí,
vždy se mineš s důvěřivým krovem.