Ve větách mluví váhavých a prostých
o lásce. Bledne hlas jak by se bál,
však neumlká. Očí tichých ostych
jak slovy pomalu by roztával.
Vše možno přiznat v zářijový svátek,
stříbrná mlha krášlí minulost...
Hřích nesplněný, krve horký zmatek,
vše možno přiznat. Vítězná je ctnost.
Hlas neváhá již. Ostych z modrých očí
je odmluven, i z hrudi kalný vzlyk...
List zkrvavělý naposled se točí
ve vzduchu zchladlém... Bohu za vše dík!