Ční do mlh modravých vrb lesklé proutí
a do hlubiny padá kolmý třpyt.
Snad hvězdy stanuly tu na své pouti
a chtějí ponořit sem zlatou síť?
Snad měsíc pomáhá lov vytáhnouti,
jenž na věky měl zůstat světu skryt?
Van ani list se neodváží hnouti,
noc ustrnula od trav po blankyt.
Však mizí chvíle velebného ticha,
nic nezvedá se a nic nezašplíchá.
A vtom již vítr s mraků černou cháskou
síť roztrhne, zrak lovců kryje maskou.
A voda oddechne si. Staré vrbí
se v suchém smíchu nad hladinou hrbí.