Jsem z posměvačné doby, ach,
kdy každý na skeptika vzdělán,
ó v jiných časech, končinách,
by jinak bouřil snů mých elán!
Tak nevím, kam svou touhu nést,
do jakých dob a v jakou dáli,
zda nad oblaka plná hvězd
si pro nezemské ideály,
zda v doby mužů hrdinských,
či hloubalů, jež tolik cením,
zda na sever či žhavý jih,
zda za vědou či za uměním,
zda v tajemnou hloub kultů těch,
z nichž pravěků zní bájná vlna...?
Ech, nikam, už má krátký dech
a už je trochu pohodlná.