Až láska pomine, nechť srdce zasteskne si,
já lát jí nebudu...
Když v cestu podmračnou z ní přece padá zář,
já žehnám jí, byť plála z přeludu,
jeť mládí vůbec lhář,
ó divný, divný lhář!
Na cestě podmračné nechť srdce zasteskne si,
přec z ní se nevracej!
Vždyť kromě stesku vše je mátožným jen citem,
jeť mládí divný lhář, a jeho šerosvitem
vždy masek tančí rej,
ó krutý, krutý rej!
V tom reji mátožném, nechť srdce zasteskne si,
ty hrej, ty hrej mi dál!
Zahučaly hory, zahučaly lesy...
Až láska pomine – ó mládí, mládí, kde jsi?
Kdos náhle tu se ptal.
Ptal?! Zaštkal, zavzlykal.