Těžké je ne, těžší je ano,
bližší je večer než ráno,
na strunách radosti hráno.
Také sfinga byla kdysi živá,
pak hleděla na poušť tisíc roků,
pak viděla vlastní kamenění.
Od té doby zpívá nebo zívá,
snem se v kámen živé tělo mění,
jako dlátem proměníme sloku.
Podobenství vústí do modlitby,
kladivo se mění v nástroj boží,
postoj duše – víno bez úlitby,
kříž a slepota jsou boží zboží.