Zní krajem jarní van a jeho ryk a šum
ohluchlé burcuje a zvěst jim hlaholí
o vzmachu vítězném, jenž dme se k novým dnům
a nikdy neumdlí a nikdy neumdlí.
Slyš, srdce v ulitě, je život plný krás,
i v slzách krvavých má plno radosti,
a zve a zve a zve a strojí hodokvas,
kdo ruku nastaví, jen toho pohostí!
Viď, srdce v ulitě, viď, srdce, že máš hlad,
že toužíš po chlebě, že toužíš po víně!
Slyš jarní vítr dout a vladařit a rvát –
to život, život sám tě volá k hostině.