Zvěř všechna spí a zdřímla ptačí křídla,
les nedýchá,
jen píseň taje nejhlubšího zřídla
do praticha.
Znáš jeho pramen v nejtemnějším lese,
mé srdce, znáš?
A jaký smutek horský vítr nese,
teď poznáváš?
Tam čistým rytmem v mlčení a stíny
pod hvězdný tlum
hlas ztracený, hlas tvojí domoviny
zní k nebesům.
Slyš! Nezná slávy tvého vykoupení
již pozdrav z hor,
jen do snu zpívá vítr rovnodenní
o cestě v bor.
Vzplál Orion a pramen ve tvé říši
noc odmyká...
Víš, srdce mé, proč vítr tak se tiší,
proč lká a lká?