Svítilo červnové slunce
do růží jako krev,
obrovské voněly lány
a drobné květy rév.
Dýchalo z hluboka věků
i kamení zvětralých skal,
žeh slunce práhl a sládl,
dech boží světem vál.
Jen malý člověk teskně
na zvadlý hleděl květ,
ke slibům blízkého nebe
si našel odpověď.