A já jsem tebe ještě nepotkala!
jen ve snách někdy... a jen na minutku.
Ó jak bych ráda byla déle spala
a vše ti vyložila o svém smutku.
Jen ve snách! A Bůh dobrý na to hledí,
ač ví, že nemám spaní ani stání...
Však ráno bylo mi jak ve zpovědi,
a dnes, ba dnes tě potkám znenadání!
Hned půjdu, sednu si na bílou lávku,
co stojí u bříz za lískovým křovím...
Ty náhle vyjdeš z lesa, černohlávku,
já hned tě poznám, hned ti všechno povím!