Pro naše štěstí měj teď plaché dlaně
a šedou olivovou ratolest,
měj v horkém zraku, kterým hledíš na ně,
snu nejistotu, míru sladkou zvěst.
Jest plaché tak, že květ, jenž padá z jívy,
mu v mladé srdce vnáší horký lék,
a slunce jarního lesk dovádivý –
je děsí jako elfa červánek.
Než oči jeho dětské, přebázlivé,
si zvyknou světlu naší důvěry,
buď temný jemu, nerozvij snu dříve
do bojovné a žhavé nádhery.