Tak tiše půjdu, Bůh ví, že tiše a bez reptání,
ač den se sklání
a podél cesty pohasly květy, které jsem chtěla
vít kolem čela.
Proč jenom srdce nehasne také, proč žhavá touha
zmírá tak zdlouha?
A proč až tenkrát, k smrti když mdlobná do sněhu lehá,
zkvétá z ní něha?