Mým uchem ještě hlaholí
tvůj pyšný, tvrdý hlas:
„Já kdykoli a kdekoli
a v každý žití čas
a v poutech každé hodiny
znám pouze zákon jediný:
svou souverenní vůli!“
Ó kterak ses mi přešťasten
a kterak velký zdál,
a jak ten vzlet a pathos ten
mou duši zaujal!
Ó jak ji lapil, podmanil
a imponoval mnoho chvil
mé důvěřivé duši!
Však dnes... Ó Bože, netrestej
smích bujný, rouhavý,
ty vidíš perliček těch rej,
jenž stoupá do hlavy,
jak silného by vína číš
tu vyprázdněna stála již,
tak veselo dnes je mi!
Však byl to doušek na podiv
a zprvu trpký mok,
tak nepila jsem nikdy dřív,
po mnohý dlouhý rok,
neb divné, divné víno to,
jímž nadšení je zabito
a vzlet i pathos k smíchu!