Ó černé moře nocí probdělých,
jak smutné, hluše v mojí duši duješ!
O slunné skály hřbety vlnek tvých
se netříští,
a nikdy nezní smích,
a nezní touha již ze tvého zpěvu.
Ó černé moře nocí probdělých,
tvůj tmavý jícen smrti prázdnem dýše,
a tiše
tvé bílé, drsné, dravé zuby rvou.
Ó lačné vždy a nenasytné jsou
tvé nezpěněné, mlčenlivé vlny,
ty černé moře nocí probdělých.