Svět celý točí se pod bílým rackem,
mlhovin párnatý shluk.
Na černém moři galéra římská,
spád vesel, spád stálý, ne zvuk.
Troj letí po vlnách svým během psovským,
pokorně schoulí se na přídě.
Pse s ježatou srstí, pán, kterého čekáš,
nepřijde, nikdy nepřijde.
Černé je moře, jak čekání černé,
Trojovy oči se měsíčně lesknou.
Dvě krajní vesla jak protáhlé vytí
s vysoka o vodu plesknou.
Třesk, vytí, volání: pomozte, pomozte!
Psí, lidský poslední signál.
Jen bílý racek krouží a krouží
nad vším, co život již vyhnal.