Noc chvěje se a z pusté pláně vstává,
na širá pole dýchá horkou tmou...
Ó něčí blízkost srdce rozpoznává,
ó něčí kroky tušíš dálavou!
Jak nasloucháš, zrak do temnoty vrytý
a nastraženou nervů celou tkáň,
už vnímáš každý pohyb ostražitý,
už víš, kdo vlčím krokem brázdí tmáň.
Krev temným varem zabouří ti v hlavě
a srdce příkrým děsem zazebe...
Krok vlčí blíží se tak nedočkavě,
krok vlčí staví náhle u tebe.
A rázem černé ticho mezi námi
víc nedělí, než hrůzy mlunný pruh
a pošílený tep... Vtom nad horami
se nítí světla svatý čarokruh.