Není střechy pro mou hlavu,
není ani jedné dlaně,
která by ji pohladila
přítulně a nečekaně.
Ale ať jsme navždy samy,
ať jsme jako psanci třeba,
zůstaň u mne, naděje má,
dám ti vína, dám ti chleba.
Když jsi u mne – hřejí mraky,
když jsi u mne – hladí hloží,
dám ti vína, dám ti chleba
a ty mi dáš slovo boží.