Ó cesto drahých mladých dní,
ty v topolové aleji,
jak vál kdys vítr východní
do plachet lidských nadějí!
Již zeleň tvou i dálky met
mhy lehký nádech zaclání,
a člověk zvolna kráčí v před
po tiché cestě poznání.
Zpěv dozněl. Konec ilusí.
Jak blízký je teď jistý cíl!
Však šumem zkrotlých haluzí
co táhne? Posměch nebo kvil?