Jde úzký chodník středem luk
a po něm slovácký jde kluk,
jde, jeho nohy – koček pár –
neslyšně vejdou v pal a žár.
Jdou zvolna, nehledají stín,
nestanou ani u vrbin,
až zarazí je bílý plot –
polední slunce v středu vod.
Nad bílou řekou bílý třpyt,
plátěnek bílých bleskný kmit,
a již pár koček skočí v kruh
a z běli plaší tisíc duh.