Stkej pásku nejhustší pro světské moje oči,
v den, Bože, rozhodný slib nebeskou jim zář,
ať slzy slabošské mých lící neomočí,
ať bledost proradná mou nepokryje tvář!
Ty, jenž’s mi poznat dal, co k marnosti nás víže,
mou duši osvoboď a vyprosť moji dlaň,
ni naděj blouznivou, jež bez pouta a tíže
vší moci vzpírá se, mi, Bože, nezachraň!
Ať vzlyk můj poslední k ní, k bludné somnambule,
jak výkřik smrtící do výše zaletí!
Ať nad ní, zabitou, pak silou strašné vůle
cit, jméno, podobu vyhladím z paměti!