Zamženým podvečerem
zavolal’s v přístav můj: Pojď!
Všemocný, stejným veď směrem
mou touhu i mou loď!
Dej, by mi neovanuly
sny ješitné dumavou leb,
svým povelem okřídli vůli,
srdce i vesel mých tep.
Veď bojovným tesem, veď záludným vírem,
však přece, Bože, vždy blíž
těm vlnám, kde nad modrým šírem
vzplá náhle Jižní kříž.
Nech k němu, pak, Všemohoucí,
se radost i vděčnost mou vznést,
ať pochopí vědomí mroucí
jednotu světla a cest.