Jako milenčiny ruce,
když se kladou na ramena,
letní noc se k sadu vzpíná
bláhová a roztoužena.
Tiše jako sen i vina
přivírá tam hvězdné oči,
zaslibuje lidem štěstí:
Blažen jen, kdo do mne vkročí
pod kvetoucí ratolestí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.