Nejmladší tuze vážné oči má,
však jedno líčko s důlkem.
Na tenkých nožkách
hopká a běhá,
jen do školy pomalu, potichu kráčí
a všecko tam umí.
A po každé jedničce doma k úděsu velkých
na desce šicího stroje
se roztočí jak vlček.
Jen přítelkyně Ola na všechny nadšeně volá:
„Ať tak nebo tak, velkou má budoucnost, to je přec jisté!“