Jak chtěla bych ti děkovat,
jak měla bych ti děkovat –
a nemohu.
V mou duši, světlou poznáním,
jde lehkým krokem podzimním
už příští chlad.
A míjí vřelost poslední,
těch smutně rozjasněných dní
lež laskavá.
Sníh přijde potom najednou
a jas i barvy poblednou
jak zázrakem.
A přece dlouho nežli pad’,
mlhavé vzdechy smutných lad
šly mu vstříc.