Ženy kypré, tmavovlasé,
graciésní kokety,
samé drobné zálety,
rytmus v kroku, témbr v hlase.
Veledóm jak ve souhlase,
ozdůbkami posetý,
na krajky a korsety
protektorsky usmívá se.
V parnu je v něm šero mírné,
přítulné a měkké stíny,
vědoucí Bůh těchto míst.
Oltáře zrak nedozírne,
ale: „Odpusť naše viny“,
umí v očích potmě číst.