Zář jitřní nikdy nevrátí
se z čaru černých slují...
Však bez stesku a závratí
v své vratké lodi pluji.
Je vratká – nad ní ale ční
vždy rudá vlajka sváteční,
ať černé větry dují!
Do chladných dálek letí vrak,
kde noc jen čeká dlouhá,
však vysoko plá rudý znak
a větrům všem se rouhá,
i tmám se rouhá pyšný cár,
jejž vztyčila kdys na stožár
má láska a má touha.