Loučení, loučení, tak sychravě chladné,
když mdlobné srdce prahlo po hoři,
které v ně očistným plamenem padne
a v kterém rádo uhoří!
Znát chtělo aspoň v zoufalství prudkém
žár, který nesměl do růží zkvést.
Večer se nachýlil, sychravým smutkem
zhasíná naděj i na bolest.
Večer se nachýlil. Bez vigilií
vzejde den poslední do holých lad...
V srdci se v klubko ohavné svíjí
posměšek – studený had.