Odchází procesí v lesku a znoji
pomalu dále,
na horké silnici samotné stojí
děvčátko malé.
Komu teď sypat ty hebounké plátky,
voní tak prudce?
Děvčátko malé zůstalo zpátky
s růžemi v ruce.
Po šatech zmačkaných do prachu ony
padají zpráhlé,
baldachýn zmizel a dozněly tóny
slavnostně táhlé.
Mlč! Neplač, netruchli, družičko malá
do hluché dáli,
marně bys volala, marně bys lkala,
dálka tak šálí!
Hleď, jenom o krok dál pokojně roste
řepa a zelí,
a plečky znají písničky prosté,
jež rozveselí.
Odhoď ty růže a vzpomínek zanech
na slavné tóny,
jdi k družkám, družičko, na letních lánech
buď jako ony.