Jako pokojné stádo
běží jeřabinová alej k červánkové řece
a bělostný mír večerní mlhy na luk zelenou pastvu.
Ticho noční je blízko
a večer otvírá bránu tvé zbožnosti, ó člověku!
Myšlenky se schoulily v kořání černého lesa
a každý oddech je polospánkem před vzejitím prorockého snu,
když srdce jako jelen pokorně čeká
na měsíční mýtince událost temna.
Pro klid zmučeného zraku obloha rozkvétá,
ale pro tvou lásku
slunce probudí lidi.