Lehké mlhy v listopadu
táhnou žlutým svitem...
Tichounce se s nimi kradu
za svým tichým citem.
Připlíží se, sotva dýchá,
předčasná noc v kraji...
Jako rány hlasy ticha
v srdce dopadají.
Mdlý a chorý měsíc kráčí
holou spletí stromů...
Poslední sny v tichém pláči
vracejí se domů.
Po obzoru v jemném chvění
perlový svit běží...
Na mrtvou pláň zapomnění
tiše, tiše sněží.