Jsem dětinské mladosti bázlivá láska,
pohádek doznění a kouzel tajemné vlákno,
rej barevných jisker nad temným domem
a stará čarodějnice, kocour, jenž přede,
i klubíčko v hlubokém lese.
Jsem boj proti všemu,
čím knihy a lidé
zmásti by chtěli jasnovid srdce,
busola chráněná obalem duše
i bílá plachta na černém moři.
Sluch napneš-li po jemných hlasech
a chceš-li viděti za tkáň,
kterou ti upředlo: musíš a máš,
dám odpověď z minulých hloubek,
dám otázku: jak budeš žít za tisíc roků?
Ale také
jsem soud a nejhlubší smutek
a spád.
Zastřena cesta do tmy a ledu,
chřest pout jsem, jež nebyla ukuta ještě:
na všechny zapomeň,
které máš rád.