Jde těžký smutný život dál
pod tíhou mdlobné nudy...
Ó mládí, kde je ideál?
Kde plamen mocný, rudý?
Ó břímě nudy chladné je
a chladné její stesky!
Přej, Pane, paprsk naděje,
přej třeba zhoubné blesky!
A třeba slabochem jsem jen,
přec na mne shlédni, Pane,
a nenech žal můj potopen
v té mlze rozhárané!
Má loď je jako bludný vrak
a mládí vír jím zmítá,
však maják, po němž prahne zrak,
až k plavci neprosvítá.