Až ke mně přijdeš jednou,
svět jarem budiž mlád,
a dálí nedohlednou
jas blýskejž odevšad,
co nad rašícím lesem
svým despotickým plesem
föhn teplý bude vát!
Vát pozdrav těsným krovům
od velkých bouřných vod,
jenž sílu dá tvým slovům
a smíchu doprovod,
a v jehož vůni solné
vzdech touhy sladkobolné
s ním výskne o závod.
A tenkrát, jako hádě
když za jarního dne
se v prosluněném sadě
ze tmavé sluje hne,
tak z mého srdce skrytu
vstříc vyjde tvému citu
mé snění záhadné.
Jak v pohádce tak právě
opustí černou skrýš,
s korunkou na své hlavě
se plazit bude blíž,
a ji z milosti boží
u tvojích nohou složí,
a že jsi králem, zvíš.