Jak světélkuje citem
osudné ztráty den!
Vzpomínky šerosvitem
i černých strastí krytem
jak krvavě je zřen!
A marně život loudí,
bez cíle je-li hruď!
Kdo kaje se? Kdo soudí?
Ó pamět nezabloudí,
když zářijová ruď
na ratolesti lehá,
tu vždycky zamrazí
i kořen. Marná něha
jak vítr srdce šlehá
a jíním je a rzí.
Jak nehasne a rudna,
přec mrazí onen den!
Jak hvězda stoupá bludná
a hloubí se jak studna,
z níž čas je napájen.