Jako kovkop černý prachem zlato může najít ryzí,
horký žárem bezslunečným, rudý živočišným nachem,
z paměti mé nevymizí rána ostrým mečem sečným.
Bílý svit lásky chotě mrtvého,
černý žár nevěry.
V kajčí atlas složili jste tělo,
o srdce jste hráli na kopanou.
V noci slibuje svit, ale ráno
jako měsíc mezi mraky zmdlívá.
Lépe když pro rozkoš tělo ti zraje,
než srdce když pro lásku vadne,
jako když blesku svit na rybník padne
s nebe olověného.
Já nechci plamen, chci světlo
a něhu.
Toč se jen, toč, ty velký kolotoči.