Jenom hlasem na mne nevolej,
který neví, nač mé srdce čeká,
jenom na hlas dobrý pozor měj!
Lidský hlas jde jako posel hlásat,
který zpříma vyřizuje duši,
slova tají, on je smyslem nassát.
Spí-li žalost v tobě, jistotně ji vzbudí,
ale radost zakleje ti naráz
drahý hlas, kdy i zazní
pochybou neb bázní.
Marně v dlaně skrýváš uši rozbolené,
marně slovy opakuješ zvěst,
vlna poznání se přece vžene
do srdce a pláče v krvi tvé.
Jsi jak raněn otráveným šípem,
jsi jak zmámen žalnou závratí:
Víš, jak cizí člověk člověku...
Trpčího nic nelze poznati!