Ty jsi se ptal,
jak minul těžký spor a stesk,
když rozeklal
můj život nečekaný blesk?
Vždyť neminul,
mi stále srdce rozrývá
vztek půl, žal půl,
jak jedna bolest jízlivá.
Šel poutník, šel,
však od domova na sta mil
on zapomněl,
kam pokoj hledat šel a cíl.
A s nocí svit
dál střídá se jak na posměch –
jak zlý tu klid,
oč horší ještě marný spěch!
Vzal mnich, vzal kříž
a pobožně sňal zlatohlav,
však neví již,
proč nosí žíněný teď háv.
Svět pro něj ztich,
však modlit se již nemá zač –
jak zlý tu smích,
oč horší ještě marný pláč!
A ty ses ptal,
jak minul těžký spor a stesk,
když rozeklal
můj život nenadálý blesk?