Zřídka, jen zřídka, však nadšeně podniknu výpravu marnou,
a potom úsměšek, ne stesk srdce mi zjizví.
Má lodička svou vetchostí pořád jen němu mne dráždí,
protože nad děrami plachet, na rozbitém svém stěžni
má patétickou vlajku,
bez které vůbec nemůže s místa,
však busoly nemá.
Vím: jsou ztráty, které nepřebolí nikdy,
i vítězství taková jsou,
a tuším: jsou omyly, které po smrti ještě
obluzujícím stínem padnou na cestu k věčnu.
A ty všechny má na svědomí ta patétická vlajka,
bez které lodička nemůže s místa.