Chci ještě z vlaku v zúženou pláň
zrak unavený vpíti...
Kostelík kývá, rozsedlá báň
sem tenkým křížem svítí.
Buď sbohem, kraji, nocí i dnem
lež tu pod štítem božím!
Pod tvoji těžkou a žírnou zem
kéž brzy hlavu složím!
A štěstí, kterés mi nemoh dát,
a kouzlo domoviny
snad pocítím, až budu spát,
pod vrstvou tvojí hlíny.