Byl večer zářivý,
byl večer jarní něhy,
stín padal na nivy
a temnil plavé břehy.
Z nich povrch Moravy
plál zlatěrudým pásem,
až v plamen sálavý
se nítil zářným jasem.
A plamenu jak dým
vzduch prozářen byl stmělý,
nad městem utichlým
se vznášel zrůžovělý.
Na nízkých domů řad,
na dusné jejich krovy,
ze světlé výše pad’
dnes odlesk pohádkový.
Mne zlákal zdaleka,
z mých dum a polosnění,
tu hledat člověka –
však nebyl k nalezení.