Moje drahá Napajedla,
ó vy jste se nepovedla
svému Tvůrci dobrému!
Ač jsem prošla prachu spousty,
potkala jsem jenom chrousty,
ale nikde člověka.
Později snad, v letním žáru
potkám přec pár nadkomárů,
jež mi trochu vzruší krev!
Ale teď tu není pranic,
v Praze kde který dlí panic,
není o kom verše psát.
Tak, má drahá Napajedla,
vy jen sama jste mne svedla
k těmto slokám hymnickým!