Sama dnes stojím na pahorku světlém,
na chlumu s hájkem a kříži a dálkou
a vzpomínek moře mi zalévá májový obzor.
Jen oči mé zůstaly volné,
mé oči vidoucí dovnitř i na svět pohledem jedním,
mé oči, které se nedají zalít vzpomínek mořem.
Jak klidné, jak pokojné, tiché jsou jeho teď vlny!
Čas, mocnější zlatého oleje, jim vzdouti se nedá
a májový svátek je tiší.
Však hvězdy, kterých jsem neznala tenkrát,
jak znát jich nemůže žádný dne horkého dychtivý pohled,
svítí teď na ně a lámou neznámé světlo
až v hlubinách chladných a němých.