Do jedné písně jsem si napsala,
proč moje duše nejvíc plakala,
do písně střízlivé jak den můj bílý.
Však černá noc mi nápěv dala k ní...
Tma zvučí touhou, touha stříbrem zní,
a srdce, srdce šílí.
Po celý dlouhý olověný den
spí stříbro ve tmách, slyším slova jen
té písně střízlivé jak den můj bílý.
Však nocí zvučící se chvěje touha má,
má touha stříbrná, má polovědomá,
a srdce, srdce šílí.