Teď možno konečně bez hrůzy těžkých pout
ve chvíli předjitřní již všechen zvážit žal,
jenž srdce drásat chtěl ve příštích hodinách.
Dar velké bolesti je z darů nejvyšších,
jež může smrtelným kdy osud poskytnout,
a na mně neskrblil a mi ho nyní dal.
Co jindy hamižně strach měřil po kapkách,
jsem douškem směla pít, znám zítřek svůj a vím,
nad hořkým kalichem jak vyjasnil se hled.
Teď možno vzpřímeně vstříc kráčet novým dnům,
jeť silný, tak kdo pil, prostý a laskavý,
neb nezná bázně již ni nejistoty jha.
Co včera děsilo jak jisker blízký let,
dnes vzlétá vysoko a lehce k oblakům
a vlídně hvězdnými tam září pozdravy,
jichž svitem prostouplá je budoucnosti mha.