Stál člověk dlouho u hluboké vody.
Zas volala ho. Dávno z tichých sídel
jej němým slibem láká neproradně
klid bezbolestný, který čeká na dně.
Však náhle vzlétl racek bílých křídel
a jako světla živý, mocný trysk
pod modrý blankyt letní silou výsk –
Dobrou noc, siné vody, sny a svody!