Seď na té římse, seď,
a dlouho neodlétni!
Na kaštanovou sněť
už padá přísvit letní,
na tmavých haluzích
už hoří svíčky nové,
jen já mám, kose, hřích,
hřích duše podzimkové.
Zazpívej do oken
a dej mi rozhřešení,
když venku lehký den
se jako víno pění,
když radost májová
si tančí po kaštanech,
pěj: blázne bláhová,
těch loňských sněhů zanech!